Všechno

Po přečtení několika knih s duchovní tematikou, jsem si říkal, co si vlastně myslím o světě já sám, zda to, co jsem se v nich dočetl, nebo zda mám své vlastní myšlenky či jestli je to tak, jak nám nabízí klasická věda. Hlavním impulsem ke zjišťovaní vlastních myšlenek o světě byla kniha Božská magie od Doreen Virtue. Zajímalo mne, zda tvrzení v této knize mohu nějak vyvrátit, či s nimi souhlasím. Zde jsou tedy mé úvahy.

Vezmu to zeširoka. A když říkám zeširoka, tam myslím zeširoka. Úplně nejvíc zeširoka jak to jen jde. Nejširší ze všeho je Všechno.

Co je Všechno? Všechno je prostě Všechno. Úplně všechno. Každá věc, každá myšlenka, veškerá energie. Každou věcí rozumím veškerou hmotu. A hmota není nic jiného než energie. Velmi zhuštěná energie. Všechno obsahuje veškeré atomy – protony, neutrony, elektrony, kvarky, hadrony, fotony a další částice i vlny. To je jen část Všeho - to co umíme vnímat. Ať už našimy smysly nebo přístroji.

Další součástí všeho jsou námi nevnímané energie – jemnější či hutnější. Součástí všeho je i prostor, kde se tyto energie projevují. Matematicky lze odvodit, že existuje více dimenzí, než běžně vnímáme. Mám na mysli vícerozměrný svět. My vnímáme trojrozměrně a v čase. I těchto více rozměrů i čas je součástí Všeho. Všechno je cokoli, co nás napadne, cokoli vnímáme, na cokoli pomyslíme a pak ještě to, co nevnímáme a ani si neumíme představit.

Všechno existuje. Všude a vždy. Všechno je mysl. Proč? Jelikož to, co existuje, je tvořené/vytvořené. A tvoření vždy předchází myšlenka. Myšlenka pochází z mysli a popisuje něco, co existuje. Může to být popis obrazový, zvukový, čichový a podobně. Mysl je něco, co pracuje s těmito popisy existence, vybírá si mezi nimi, ví o nich, uvědomuje si je. Mysl = vědomí. Otázkou je, zda pro Všechno platí prostor a čas. Ale o tom až později.

Je dost pravděpodobné, že existují i jiné vesmíry, mimo náš a další přes náš, podobně, jako ruské matrojšky. I tyto vesmíry jsou součástí Všeho. Všechno je daleko za naší představivostí. Všechno píšu s velkým V, protože ho tím chci odlišit od toho, co vnímáme, co je v našem vesmíru - naše běžně užívané všechno je součástí všeho, protože až tolik tím nemyslíme, když slovo všechno použijeme.

Zůstanu u našeho vesmíru, protože nemám zkušenosti s tím, jak je to dál a okolo.

Možná tu zkušenost mám, ale ne vědomou, nevím o ní. Budu se držet svých zkušeností a rozumu z tohoto života. Vrátím se zpátky ke Všemu.

I když o obrovské části Všeho nemáme ani tušení, co to je, je jasné, že Všechno je neohraničené. Nemá ho totiž co ohraničovat, protože pak by Všechno nebylo Vším, ale jenom něčím. Všechno je tedy nekonečné, je všude a vždy. V některých náboženstvích toto nazývají Bohem. Ano, Všechno je Bůh, ale raději se budu držet označení Všechno. Slovo bůh je zavádějící, protože známe různé bohy a jediného boha. Ke slovu bůh si nejspíš každý přiřadí automaticky nějakou bytost, postavu lidského vzezření a navíc je to slovo mužského rodu. Bůh není ani muž ani žena (ano jsou bohové a bohyně, ale já mám na mysli širší pojetí - ve smyslu již vysvětlovaného Všeho).

Jelikož je Všechno nekonečné, je neměnné. Nemá se v co měnit, když nic víc, nic jiného neexistuje.

Objevuje se mi tu Nic. Je Nic také součástí Všeho nebo stojí mimo? Ale může být Nic mimo nekonečno? Pokud je Všechno existence, pak je Nic mimo a to v neexistenci. Pokud je existence i neexistence součástí Všeho, pak je Nic součástí Všeho, ale je opět v neexistenci. Mimo neexistenci nemůže Nic nikde být, nemá, kde být, protože Nic není.

Nic s velkým N se liší od pojmu nic, které běžně používáme, podobně, jako se liší Všechno a všechno. Slovo nic používáme ve smyslu nula, žádný z něčeho. Například: "Nemám v ruce nic." Znamená: "Mám v ruce nula věcí z toho, co tam mít můžu, nemám v ruce žádnou věc, kterou bych tam mít mohl". Nebo věta: "Nemám už nic." Znamená, že ten dotyčný přišel o všechny movité i nemovité věci včetně peněz. Nemá žádnou z těchto věcí, početně jich má nula.

My vlastně ani nemůžeme říct "mám nic", protože nám to česky nedává smysl. Mít nic nelze, jelikož mít (a cokoli dalšího dělat) můžeme jen s tím, co existuje. A nic je v neexistenci. "Nemám nic" vlastně znamená "mám něco" (jelikož dva zápory se vyruší). Vždycky něco máme, i v té ruce, ve které "nic není" - je tam vzduch, různé energie, záření.

Nic není – neznamená, že to, co známe, vidíme, celý náš vesmír, neexistuje. Neznamená to, že žádná věc z toho, co vnímáme neexistuje. Znamená to, že Nic je v neexistenci.

Všechno je a Nic není. V češtině tato slova ani nemůžeme prohodit, protože Všechno není a Nic je, nedává česky smysl (v angličtině se sice říká I have nothing – mám nic, ale u slova nothing vidíme, že se vlastně skládá ze dvou slov – no a thing – ne věc). Kromě toho, že to nedává smysl česky, nedává to smysl ani logicky, rozumově. Kdyby Všechno neexistovalo a Nic existovalo, neměli bychom co vnímat a ani bychom nemohli, protože bychom neexistovali. A jelikož naše zkušenosti nám říkají, že vnímáme, existujeme.

Jsou myriády věcí, které existují. Bodejď by ne, tvoří nekonečné Všechno. A jen jediné neexistuje – Nic. Jediné Nic se nachází v neexistenci. A jelikož fyzikální zákon nám říká, že energii nelze vytvořit ani zničit, jen mění svou formu, nemůže žádný jev, či věc, jak chcete, zaniknout. Jen mění formu, ale stále existuje. Z toho, co existuje, se do neexistence nemá co dostat, protože se to tam nemá jak dostat.

Vraťme se zpátky ke Všemu. Když je Vše neměnné, proč se svět kolem nás neustále mění? Je jasné, že námi vnímaný svět není Vše. Zdaleka ne.